Ing. P. Uhl byl jistě člověk zvídavým, inteligentním, jenž ve své době vykonal mnoho dobrého. To mu v žádném případě neupíráme. Jeho aktivity však mají i určitou negativní stránku, o níž se mluví jen zcela výjimečně. Abychom mohli Petra Uhla vykreslit pravdivě, objektivně, musíme mluvit i o jeho činech, které k těm lepším jen velmi těžko můžeme přiřadit. A o to se snažíme. O mrtvých nejen dobré, ale také plnou pravdu

Než v roce 2008 se Petr Uhl stal nositelem ceny Karla IV, jistě se informoval o programu, činnosti tzv. Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Nic zřejmě z takto získaných poznatků nepovažovat za tak negativní, aby odepřel přijetí ceny Karla IV.

– V roce 2006 v Norimberku se konal sjezd „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ pod heslem – „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“. Takže nás v této době landsmani udělali genocidní zločince.

"a) zachovat přes tři miliony sudetských Němců, kteří byli po druhé světové válce vyhnáni ze své vlasti v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku, a rozptýleni po celém světě, a jejich potomky, jako politické, kulturní a sociální společenství, a hájit jejich záležitosti ve vlasti jakož i na územích, kde nyní žijí;'

b) spolupůsobit za spravedlivé národní a státní uspořádání, ve kterém budou celosvětově zažehnána vyhánění, vraždy národa nebo ,etnické čistky' a diskriminace, a kde bude zaručeno zejména právo na vlast, práva národních skupin a právo na sebeurčení pro všechny národy resp. národní skupiny;

Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě – též mezi Spolkovou republikou Německo a Československem – mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno.

Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

..Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko–německé diskuse!...“

O tom všem pan Ing. P. Uhl zřejmě věděl, přesto mlčel, převzal tzv. Evropskou cenu Karla IV. a ani poté, co je nám známo, proti „sudetoněmeckému“ revisionismu a revanšismu neprotestoval. A to byla jeho hrubá chyba. Toto jeho chování hodnotíme, mírně řečeno, jako silně negativní.

Ing. P. Uhl ve svém projevu poté, co se stal nositelem tzv. Evropské ceny Karla IV., dal záporný příklad i dalším českým sudetomilům, z nichž následně dva z nich se stali nositeli stejné ceny jako sám P. Uhl.

Uvedené mu nebránilo, aby v roce 2012 se obrátil se svou stížností na ČT, že tato svým pořadem „ nejen neposkytla objektivní informaci o sudetoněmeckém dnu, a nejen nepřispěla k právnímu vědomí obyvatel ČR a nejen nerozvíjela kulturní identitu obyvatel ČR včetně příslušníků národnostní (etnické) německé resp. sudetoněmecké menšiny, ale naopak poskytla informaci nepravdivou.“

Petr Uhl dále uvádí: „Upřesňuju, že stejně jako Lída Rakušanová jsem i já byl letos hostem Sudetoněmeckého dne v Norimberku a že jsem nositelem sudetoněmecké ceny Karla IV. Etnická sprostota ČT (naplňující možná skutkovou podstatu trestněprávního útoku, spočívajícího v hanobení etnické skupiny osob resp. v podněcování nenávisti vůči ní podle ustanovení §§ 355 a 356 trestního zákoníku) se mě tedy osobně dotýká, cítím se in kriminovaným výrokem ČT i osobně dotčen.“

Z uvedeného i dalšího můžeme shrnout, že Petr Uhl se v řadě svých aktivit angažoval ve prospěch SL, přestože zřejmě věděl, jak SL vůči nám a republice v některých případech výslovně nepřátelsky postupuje.

Je nám líto, že vzpomínky některých autorů na Petra Uhla skutečnosti, o kterých mluvíme, zcela vynechali. A tak přispěli k jeho jednostrannému vylíčení a k idealizování jeho samého.